Oběti honu

František Cinger, Právo

Jako by se literárním tvarem vracel o sto let zpět, kdy se řešil problém, zda společenskou skutečnost popíše lépe reportáž, nebo román. Nakonec vyhrál román, který i nyní ukazuje schopnost vyslovit lidské charaktery i měnící se děj. Přesto využívá Danijel možnosti reportáže, zvlášť když popisuje prostředí investigativní žurnalistiky. Hlásí se k tomu i motto knihy slovy: Svědectví je akce zaměřená k budoucnosti, jediný možný projev lidské důstojnosti v hanebné době.
Hlavním hrdinou je mladý novinář Josef, který si chce rychle vydělat jmění, a tak přijímá nabídku bulvárního deníku. Vybírá si pouze témata s rysy společenských senzací. Bez ohledu na soukromí politiků či hvězd šoubyznysu nebo takzvaných VIP, natož pravdivost svých reportáží jde za svým cílem – nejvyšším výdělkem. Prostřednictvím lásky Markéty se ocitá uprostřed organizované sítě lidí nabízejících zážitky dětské pornografie.
Danijel s až cynickou upřímností líčí prostředí, které nebere ohledy na principy lidskosti. Obraz kapitalistické společnosti stavící zisk na piedestal je líčen se slovesným mistrovstvím zkušeného novináře či dramatika. Román s rysy aktuální reportáže se připojuje k těm knihám, které vypovídají naprosto nelítostně o bezprostřední současnosti.

Redakce

Recenzent napsal o knize "Oběti Honu"

Strhující, velkolepé a přesto nanejvýš otřesné. Tak lze nejlépe popsat román Oběti honu i samotné téma, které se v něm skrývá. A přestože se o knize jako takové dá hovořit jen v superlativech, námět je při nejmenším hrůzný – leč bohužel skutečný. Už prvních pár odstavců dává čtenáři poznat, že kniha rozhodně nebude čtením pro slabé nátury, a že autor nejde pro drsnější výraz právě daleko. Někdy to ale jinak nejde. Vždyť jak slušně popsat ženy i muže, kteří se zapletou s prodejnou láskou, než popravdě. I hlavní postavou popisovaný svět je brán z té horší stránky, čemuž odpovídá autorův slovník. Možná je to pohled příliš skeptický, místy přehnaně cynický, ale nutno přiznat, že v mnohém se od reality neodchyluje. Nemoci společnosti, přezírání problémů, hnaní se za senzacemi podporované bezbřehými možnostmi internetu a sociálních sítí, otupělost k životům druhých – na tom všem je postaven základní příběh. A je tu samozřejmě zápletka. Drsná, surová, ale zároveň strhující a bortící jedno z civilizačních tabu. Celý děj je totiž spjatý s obchodem s dětmi a mládeží za účelem pohlavního styku (a nejen toho). Něco, co se kolem nás děje, ale nikdo si to neuvědomuje nebo si to nechce přiznat. A co víc – problém je to mezinárodní a organizovaný, jak ukazují zkušenosti hlavní postavy románu, novináře bulvárního plátku Josefa, který se v honbě za senzačním tématem sám zaplete do tohoto zločinného prostředí a marně hledá cestu ven. Odhaluje nejen praktiky „pasáků“ náctiletých prostitutek a především prostitutů, komunikační kanály teenagerů s jejich zákazníky, ale také obchod s tímto „živým masem“, kdy pramálo záleží na tom, zda „zboží“ přežije, či ne. A pokud ne, vždy se najde někdo, kdo „to uklidí“. Aby autor ještě více zdůraznil podstatu látky, doplnil text i autentickými úryvky z novin, z uměleckých děl a třeba i soudních procesů, jejichž náplní byla nejen dětská prostituce či pedofilie, ale i stav světa a celé společnosti. Nemalý účinek mají také citáty Koránu a dalších textů různých náboženství. (Sám autor jistý „dotyk“ vyšší moci i zaznamenal, ale nechce o tom mluvit, je to pro něj velmi osobní.) Oběti honu je brilantně napsaný román s neobyčejným příběhem i rozuzlením, avšak je to drsný příběh s námětem, který jiné ztvárnění neumožňuje. Autor románu, renomovaný český spisovatel, se raději skryl za pseudonym, aby nemusel čelit nikoliv kritice, ale dalším otázkám. (Ostatně, i sám pseudonym cosi naznačuje.) „Danijel“ se učil u slavného spisovatele Umberta Eca, čili je třeba řadu věcí, textů, i znaků v textu románu prostě rozklíčovat - jako v detektivce. Kdo se do knihy začte, neodloží jí dřív, než na poslední stránce. Tolik je totiž v knize napětí i literárního umu spisovatele, jež na románu pracoval několik let, stylem investigativního žurnalisty, žánr, který si takto zkusil prvně ve svojí tvorbě. Pokud máte rádi humor nebo „klidné“ detektivky ve stylu Conana Doyla či Agathy Christie, potom Oběti honu nejsou román určený pro vás. Pokud ale chcete zabřednout do dramatického detektivního thrilleru, chcete si přiblížit zkaženost tohoto světa v té nejsyrovější podobě a prožít hrůzu z toho, kam dospěla naše civilizace, tuto knihu již neodložíte a budete se k ní stále vracet.

Redakce

Jan Cimický napsal o knize „Oběti Honu“

Ve chvíli, kdy autor napíše příběh, mizí rozdíl mezi fikcí či fantasií a realitou. Není to jen inspirace zajímavým tématem! Příběh ožívá a i ty nejméně uvěřitelné situace se stávají skutečností. Proto je literatura výjimečná, dopřává totiž našemu prožívání, aby se mohlo ponořit do těch nejnepravděpodobnějších situací a vnímat je jako fakt. „Oběti honu“ mají všechny tyto atributy a navíc přidávají strhující napětí. Autor tady dokázal předvést některé skryté tváře naší společnosti a nemilosrdně odhalit tvrdost, surovost, přetvářku, ale taky prospěchářství a bezcitnost. Příběh mladého muže, novináře Josefa, je ve své podstatě děsivý sen, který se odehrává v naší době, máme pocit, že najednou se z toho příběhu probudíme, vymaníme, ale on pokračuje dál a v nás proto narůstá strach a úzkost, jak ta pavučina kolem něho bude dál pokračovat. Čtenář je jako malý chlapec, který je zvědavý na konec, ale bojí se, tak si zakrývá zčásti oči, ale přitom hltá další a další stránky. Ano, „Oběti honu“ je strhující příběh, ze kterého mrazí. A stojí za to, aby si ho čtenář našel a přečetl. Rozhodně bude mít každý pak příležitost, aby o tom všem dlouho přemýšlel! A bude přitom i obdivovat odvahu, s níž autor dokázal tak silný příběh napsat.