Edvard Beneš, truchlohra o prologu, šestnácti aktech ...

Případné senzacechtivé čtenáře předem varuji: tato kniha možná tak docela není pro Edvarda Beneše, v žádném případě však nemá být proti tomuto velkému člověku. Koneckonců, snad všechny postuláty, z nichž jsem v jejím textu vycházel, jsou známé a dnes už chvála bohu bez velkých potíží dostupné, takže je otázka po mé objektivitě předem zodpovězena. Jediným polem, na kterém jsem sto se sčtenáři, kteří se mnou nebudou souhlasit, přít, tedy mohou být jen závěry, jež jsem z oněch základních a neoddiskutovatelných skutečností – přiznávám,že mnohde značně po svém - vyvodil. Sám pro sebe a především pro ně.Uvést je, respektive seznámit s nimi co možná nejširší okruh zájemců o celoživotní Benešovo drama, byl ostatně hlavní důvod, proč jsem celou tuto práci podstoupil. Protože je ale nezbytné přistupovat k těmto z mé strany jistě nejlépe míněným konstrukcím a hypotézám postupně – tak jak se jedna po druhé kladly za sebe včase - je zároveň na místě nepřeskočit Prolog, jak už tak bývá nedobrým zvykem, nýbrž začít propořádek právě sním.